Vážení klienti a zájemci o psychoterapii,
od července 2017 jsem nastoupila cestu mateřské dovolené se svým druhým dítětem.
I když je to díky radostné události, loučení často není jednoduché. Nebývá pro mou práci typické, že bych striktně stanovovala konec spolupráce s klientem/kou. A tak to bylo někdy loučení předčasné, uprostřed naší společné spolupráce, někdy "v pravý čas", protože spolupráce byla u konce. Každopádně to byla velká zkušenost, že "rozloučení se" v psychoterapii je velmi důležitý proces. Ano, máme možnost po posledním sezení říci nashledanou a již se nevidět. Když ale tématu věnujeme dost pozornosti (mnohdy i několik posledních sezení), máme prostor se i v "ukončování a loučení se" podívat na své potřeby a přání, vyslovit to, co patří do vztahu s terapeutem/kou i do vztahu terapeuta s klientem. Říci, co se nám líbilo, i na co neradi vzpomínáme, potřebovali bychom v naší spolupráci jinak. Tak, abychom se po skončené terapii nemuseli v duchu zabývat větou "tohle jsem jí měla ještě říct". Někdy jsme s klientem objevili i jeho/její specifický přístup k loučení ve vztazích, že se vlastně s nikým v životě moc neloučili, respektive že se rozloučení vyhly důležité blízké osoby, které jen zmizely ze života a nechali za sebou spoustu otázek, podezření, bolesti a smutku ze ztráty. Bylo zajímavé pozorovat tendenci to tak udělat i nyní, ve vztahu se mnou (terapeutkou) a objevovat a oddělovat naučené tendence od opravdových lidských potřeb.
Milí klienti, děkuji vám tímto za spolupráci a obohacení, které jsem díky tomu získala. Pečujte o sebe a přeji i trochu toho štěstí v životě.
Budu se těšit na novou i na další spoluupráci pravděpodobně v roce 2019.
(O možné otevřené kapacitě budu informovat zde na blogu).
Srdečně
Lucie
od července 2017 jsem nastoupila cestu mateřské dovolené se svým druhým dítětem.
I když je to díky radostné události, loučení často není jednoduché. Nebývá pro mou práci typické, že bych striktně stanovovala konec spolupráce s klientem/kou. A tak to bylo někdy loučení předčasné, uprostřed naší společné spolupráce, někdy "v pravý čas", protože spolupráce byla u konce. Každopádně to byla velká zkušenost, že "rozloučení se" v psychoterapii je velmi důležitý proces. Ano, máme možnost po posledním sezení říci nashledanou a již se nevidět. Když ale tématu věnujeme dost pozornosti (mnohdy i několik posledních sezení), máme prostor se i v "ukončování a loučení se" podívat na své potřeby a přání, vyslovit to, co patří do vztahu s terapeutem/kou i do vztahu terapeuta s klientem. Říci, co se nám líbilo, i na co neradi vzpomínáme, potřebovali bychom v naší spolupráci jinak. Tak, abychom se po skončené terapii nemuseli v duchu zabývat větou "tohle jsem jí měla ještě říct". Někdy jsme s klientem objevili i jeho/její specifický přístup k loučení ve vztazích, že se vlastně s nikým v životě moc neloučili, respektive že se rozloučení vyhly důležité blízké osoby, které jen zmizely ze života a nechali za sebou spoustu otázek, podezření, bolesti a smutku ze ztráty. Bylo zajímavé pozorovat tendenci to tak udělat i nyní, ve vztahu se mnou (terapeutkou) a objevovat a oddělovat naučené tendence od opravdových lidských potřeb.
Milí klienti, děkuji vám tímto za spolupráci a obohacení, které jsem díky tomu získala. Pečujte o sebe a přeji i trochu toho štěstí v životě.
Budu se těšit na novou i na další spoluupráci pravděpodobně v roce 2019.
(O možné otevřené kapacitě budu informovat zde na blogu).
Srdečně
Lucie
